Česká klasika i lidové písně jsou v zahraničí velmi ceněny

STR12 POSPISILOVA 1Jednou z letňanských osobností, které v prosinci loňského roku převzaly na radnici Cenu MČ Praha 18, byla i doktorka Lenka Pospíšilová.

Pro mnohé z obyvatel osmnáctky nezapomenutelná učitelka, která je naučila lásce k hudbě, pro jiné nadšená sbormistryně souborů Hra je to a Ajeto, pro další lektorka oblíbených a vždy beznadějně obsazených orffovských seminářů v Česku i „za velkou louží“…

Jste rodačka z Letňan, na co ze svého dětství nejraději vzpomínáte?

V Letňanech bydlím od narození a jsem tedy již skoro pamětnicí. Pamatuji statek na Staré Návsi, koupaliště, kde jsem se učila plavat a v zimě bruslit, švestkové aleje, které vedly do polí k „dalekému“ Proseku… Chodila jsem tady do školy, kterou pomáhal můj tatínek stavět, a nyní ve stejné škole učím hudební výchovu. Ale nepředbíhejme… Letňany jsou moje hnízdo, do kterého se vždy ráda vracím, ať jsem kdekoliv.

Letňanští občané si vás spojují především s hudebním souborem Hra je to. Kdo vás přivedl k muzicírování?

Vztah k hudbě jsem získala v rodině, kde bylo muzicírování na denním pořádku. Pro maminku, která byla korepetitorkou tance na konzervatoři, byla hra na klavír zaměstnáním, ale pro tatínka, který byl vědeckým a výzkumným pracovníkem ve VZLÚ, byla hudba odpočinkem a relaxací, takže po návratu z práce nebo v neděli po ránu vždy preludoval na klavír. Nejvíce se mi ale líbilo, když hráli společně s maminkou čtyřručně.

V sedmi letech jsem začala docházet na hodiny klavíru do hudební školy v Čakovicích k paní učitelce Vaňkové, která mimo jiné v Letňanech dosud žije a ještě na klavír učí! Obklopovaly mne ale i jiné nástroje, jako například zobcová nebo příčná flétna, na kterou hrál tatínek v orchestru, kytara, kterou ovládal můj starší bratr Aleš, od něhož jsem také dostala první lekce.

Maminka brávala do rukou i akordeon, na který hraje dodnes, když není po ruce klavír. Tatínek pak postavil doma i varhanní pozitiv, takže jsem si mohla osahat a vyzkoušet nejrůznější nástroje.

Takže jste po základní škole začala studovat hudbu?

Po ukončení povinné školní docházky jsem se nejdříve vydala ve stopách svého tatínka na Střední průmyslovou školu strojnickou na Třebešíně, kde existovaly třídy s oborem letectví, kam mne, jako dceru leteckého inženýra, zařadili. Maturovala jsem z technologie a stavby letadel a jeden rok jsem potom pracovala ve VZLÚ jako zkušební technik.

Po různých peripetiích se konečně podařilo, že jsem mohla studovat na Pedagogické fakultě UK obor Hudební výchova – Český jazyk. Konečně jsem byla ve svém živlu. V rámci pedagogické praxe jsem se setkala s vynikajícím hudebním pedagogem, propagátorem hudební výchovy a skladatelem Pavlem Jurkovičem, díky němuž jsem se seznámila s principy orlovské pedagogiky, která se snaží hravou formou přivést děti k hudbě, probudit v nich chuť a zájem k vlastnímu hudebnímu tvoření.

Návštěva Orffovského institutu v Salcburku zcela proměnila můj pohled na hudební pedagogiku, začala jsem se touto problematikou skutečně zabývat.

V současné době působíte na základní škole v Rychnovské. Jak jste se sem dostala?

STR8 CESTNI OBC PROSINEC 2017 sKdyž po roce 1991 hledaly školy projekty, kterými by se profilovaly, domluvila jsem se s tehdejší ředitelkou ZŠ Rychnovská paní Bodlákovou na podání grantu na podporu programu rozšířené hudební výchovy. Škola dostala sto tisíc korun na vybavení hudební učebny a skutečně jsme mohli začít. Nová ředitelka Ryčlová pak tento hudební projekt ještě rozšířila a vedle hudebních tříd vznikly i třídy výtvarné.

Dětí v hudebních třídách přibývalo a po třech letech se mi podařilo založit dětský orchestr HRA JE TO, se kterým jsme vystupovali na mnohých koncertech v Praze i v zahraničí: v Polsku, Portugalsku, Maďarsku, Německu, Litvě, Holandsku, Slovinsku, Slovensku…

Přijížděl k nám dirigovat i holandský dirigent a pedagog Pierre van Hauwe, jehož skladby jsme často hrávali. Pro mnohé absolventy hudebních tříd se hudba stala důležitou složkou jejich dalšího života, ať už jí se věnovali profesionálně, nebo jen ve volném čase, někteří z nich stáli u zrodu divadla HLAD, které v Letňanech uvedlo několik velmi úspěšných her: Kytice, Limonádový Joe, autorský kus Devatenáct set a další.

V roce 2001 přišlo několik rodičů s nápadem, že by si také rádi zazpívali, a tak vznikl pěvecký sbor Ajeto, který nejprve vystupoval pouze společně s dětmi, ale po nějaké době se stal samostatným koncertním tělesem.

Vím, že vyučujete i v zahraničí…

V roce 1996 jsem byla přizvána jako lektorka na mezinárodní orffovský seminář pro učitele hudební výchovy, který pořádala Orffovská nadace společně s nově vzniklou Českou Orffovou společností, a začala jsem vést hudební dílny pro učitele hudební výchovy u nás i v Evropě. V roce 2010 jsem dostala pozvání do Austrálie a Tasmánie, abych reprezentovala evropskou hudební pedagogiku na celoaustralské orffovské konferenci pro učitele hudební výchovy.

V následujících letech jsem absolvovala turné po dalších australských státech, ale také v Americe, v Číně, na Taiwanu nebo v Hong Kongu. V rámci těchto seminářů se snažím propagovat především českou hudbu Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany nebo českou lidovou píseň, což je v zahraničí velmi ceněno.

Velmi mne těší, že hudební projekt ve škole stále pokračuje a že se mou kolegyní stala Karolína Koňaříková, která ho jako dítě, devět let doslova na vlastní kůži, zažívala. Pokračujeme tak stále ve stejném duchu radostného muzicírování s dětmi. S orchestrem Hra je to chystáme projekt Cestování po kontinentech, který předvedeme na závěr školního roku letos 4. června v Salesiánském divadle a jehož součástí bude i vystoupení sboru Ajeto. Přijďte se podívat.

Děkuji za rozhovor!

Interview a foto Olaf Deutsch

 

Lenka Pospíšilová

narozena: 29. 11. 1960

vzdělání: Střední průmyslová škola strojnická, obor letectví, Pedagogická fakulta UK, obor Hudební výchova – Český jazyk

titul: PaedDr.

povolání: učitelka hudební výchovy

další aktivity: sbormistryně a zakladatelka sboru Hra je to, sbormistryně sboru Ajeto, předsedkyně České Orffovy společnosti

děti: dcera Lucie a syn Adam

občankou Letňan: od roku 1960

zvláštní ocenění: Cena MČ Praha 18

 

STR12 POSPISILOVA 2

STR8 CESTNI OBC PROSINEC 2017 t

Jste zde: Úvod > Kultura > Česká klasika i lidové písně jsou v zahraničí velmi ceněny