Letňanské listy 10/2011

slovo-starostyMilí spoluobčané,

dosud jsem se na tomto místě vyhýbal politickým tématům, ale po zkušenosti z posledních týdnů mi to nedá. Na úvod si dovolím upoutat vaši pozornost krátkou pohádkou. Tak tedy pojďme na to…

Kterak pražského Pepíka ve Vltavě topit chtěli aneb Ogaři a dcérečky u Zlaté kapličky

V Suché Lozi gazdoval rychtář, švarný hoch, kterého to táhlo do světa. Sám by se tam však nevydal… Až jednoho dne potkal zběhlého faráře, který vandroval Slováckem a dušinky do stádečka sháněl, a ten mu pravil: „Vezmu tě do světa, když mi slíbíš svou věrnost a upíšeš mi své bližní.“ Rychtář se po bradě poškrábal a říká: „Beru, ale slib mi, že i u nás v Lozi to bude stejné, jak ve velkém městě!“ A tak si ti dva braši plácli. Světem vandrovali, s podporou rychtáře zběhlý farář rostl, a že jim smutno bylo, přibrali k sobě ještě knížete, co se ve světě vyznal a punc vznešenosti jim dodal!
Jednoho dne, středa to byla, mladý rychtář ke Zlaté kapličce dorazil. Své věrné ogary a dcérečky s sebou měl a tiše jim povídal: „Náš zběhlý farář je dnes mincmistrem, na berně dohlíží a slib nám dal, že když s ním půjdeme, jako tady, tak i u nás v Suché Lozi to vypadat bude.“ Přišli k nim pražští konšelé a ptali se, cože to ve městě chtějí, a oni křičet začali: „V Suché Lozi blaze, stejně jako v Praze! Kdyby to tak nedopadlo, ať shoří to vaše zlatou stříškou opatřené divadlo! Z polí našich potrava a vám budiž Vltava!“ Marně jim konšelé říkali, že ta stověžatá je jejich matičkou, kam i jejich děti do škol chodí, kde i jejich kníže přebývá, kam se ze světa hosté dívat jezdí… Na svém si stáli a místo rozloučené konšelům spílali: „Žádná matka měst, nejhorší macechou je ta vaše Praha!“

Připadají vám výše uvedená slova neskutečná, pohádková? Nenechte se mýlit! K pravdě mají blíž, než si myslíte… S kolegy starosty a místostarosty z pražských městských částí jsem se jednu zářijovou středu vydal demonstrovat proti změně rozpočtového určení daní, která by měla Prahu ochudit ročně
o 2,25 miliardy korun. Za tuto částku lze vybudovat např. mateřské školky, do kterých by se vešlo 11 250 předškoláků – pro každou z 57 pražských městských částí (bez ohledu na velikost) by za to byla jedna mateřská školka pro 200 dětí. Není pochyb, že by se hodila i Letňanům… Byli jsme na té demonstraci coby představitelé 100 000 Pražanů (věřte mi, že je mi úplně jedno, zda rodem, či proto, že se do Prahy přistěhovali), kterým jsme v zastupitelském slibu slíbili hájení jejich zájmů, stejně jako obhajobu zájmů hlavního města Prahy. Na demonstraci, kde v drtivé míře převažovali starostové moravských, zejména zlínských obcí, jsme se snažili diskutovat, neboť k tomu z řečniště naši kolegové vyzývali. Když jsem požádal o mikrofon, řekli mi organizátoři akce, že mi jej nedají, protože nesdílím jejich názor… Ouha, to vám byla diskuze! Došlo i na výše zmíněnou Vltavu, a to ve chvíli, kdy se demonstrující dozvěděli, že jsme Pražáci a že máme jiný názor… Sice s úsměvem, přesto na nás pokřikovali: „Hoďte je do Vltavy, když jsou proti.“ Úsměv z tváře mi však zmizel (a přiznám se, že mi až mráz přeběhl po zádech) ve chvíli, kdy mi jeden z demonstrantů řekl: „Co je nám do vašich divadel, tak je zavřete, když se dotují. A metro? Co nám po něm, my jej u nás na dědině také nemáme!“ Když jsem ho vyzval, aby to zopakoval na kamery přítomných televizních štábů, zmizel v davu…

Přeji vám, letňanští Pražané, i vám, obyvatelé Suché Lozi, aby i v příštích letech bylo kam chodit za kulturou a aby pražské metro stále fungovalo!

 

Mgr. Ondřej Lněnička
starosta

Jste zde: Úvod > Nejčtenější > Slovo starosty > Letňanské listy 10/2011